naše články

Každý má své zlato ukryté někde jinde
Jsme málotřídka. Vesnická. Těžko konkurujeme okolním plně organizovaným školám v počtu dětí, kroužků, domácích úloh, pětek… Taky nám nezvoní, což je tedy „paní ředitelko, na pováženou“. Jistě, jak jinak děti naučit té správné kázni. A k tomu všemu máme plno „divných“ dětí, které by se měly vzdělávat úplně někde jinde. Diagnózy? Aspergerův syndrom hned dvakrát, Downův syndrom, ADHD - poruchy chování, vývojová dysfázie - těžká vada řeči. O dalších dětech, které potřebují, abychom jim věnovali více péče, se ani nezmiňuji. Máme 49 dětí, tři třídy s pěti ročníky, z toho pět integrací, tři asistenty pedagoga. A všichni jsme naladěni na stejnou vlnu. Pro všechny z nás jsou „jiné“ děti obohacením, předávají nám svou bezprostřednost, bezelstnost a otevřené srdce. I my dospělí, kteří se hrdě řadíme mezi „normální“, se od nich stále máme co učit. Není to jednoduché, denně se setkáváme s problémy, dnes už těžko spočítáme, kolikrát jsme byli na vážkách, jestli děláme všechno dobře. A pak si všimneme, že ze školky nezařaditelný, agresivní kluk tančí na koberci mazurku s dívkou s Downovým syndromem. 
„Alenka,“ jak říká paní učitelka dětem, „je normální holka, dítě, jako jste vy, jen potřebuje v něčem víc pomoct a hodně věcí, které vy už umíte, se musí teprve učit.“ Honí se s klukama a s holkama si „povídá“ a mazlí se. Moc nemluví, a tak dětem vysvětlujeme, že po nich nezopakuje slovo „tyranosaurus“ , což ona sama doprovodí výrazným: „Noooo…“ a ťuká si na čelo. Ale vloni, když chodil Mikuláš, zabodovala. Za odčinění svých hříchů si měla vytáhnout lísteček s úkolem. Na něm stálo: „Řekni vtip.“ A Alenka zareagovala okamžitě: „Vtip!“ a roztleskala se. 
Denně nás překvapují naprosto logické reakce našich „autíků“, kteří se liší od ostatních tím, že jim nezáleží na nějakém závodění, neporovnávají svůj výkon s ostatními, dokonce ani netouží se zapojit do her svých vrstevníků. Jsou prostě sami pro sebe. A taky všechno okomentují, jak to zrovna cítí: „ Tak se mi zdá, že jste to s tou výzdobou přehnali. Je toho tady až moc.“ Nebo: „Já ji zlobím, protože se jí to nelíbí. A mně se líbí, že jí se to nelíbí.“ Proto se ani nepodivíme, když odpovědí na výzvu: „Pojď si udělat ten úkol,“ je neochvějné: „ Ne, děkuji.“ Občas potřebují ujištění: „ Bafnul jsem na tebe. Bylo to legrační? Smála ses?“ Často zaslechneme projev nesouhlasu nad nějakou novotou: „ Co je to za divnosti?“ Zvykli jsme si, že jsou situace, které jsou pro ně zpočátku nepřekonatelné, třeba převléci se do tělocviku, přijít do jiné třídy nebo náhle změnit místo svačiny. Teď už změny zvládáme bez práskání dveřmi, křiku, vybíhání ze třídy.
Taky cvičíme logopedii, trpělivě, krůček po krůčku, radujeme se z každého pokroku, těžká vada řeči pomalu ustupuje, přidávají se poruchy učení. Ale dovede si někdo naši školu bez toho srdcového kluka představit? My už ne. Nedá se zapomenout, jak na dovolené v Bulharsku ze svého kapesného koupil dárek všem dětem z celé školy.
Petr někdy ve škole usne. Bere léky na uklidnění. Přišel k nám opakovat první třídu ze školy v Brně. Práce s ním není jednoduchá. Dnes je u nás ve druhé třídě a konečně čte, i když podle poradny dvojím čtením a podprůměrně. Ale my bychom byli u něho rádi i za trojí čtení, hlavně že vůbec. Postupuje pomalu, ale postupuje. S matematikou má výrazný problém, učí se s prvňáky. To všechno by se dalo zvládnout, mnohem těžší je ale jeho zařazení mezi spolužáky. Stačí mu sebemenší záminka a hned se rozkřičí po celé škole svým zvučným hlasem. To je na silné nervy. Místo pozdravu nás vítá: 
„On mi řekl, že jsem kretén“, ale hned se ptá, jestli už nám má nachystat přezůvky. A jak ho nemilovat, když nám k obědu přinese čaj a každému zvlášť popřeje: „ Dobrou chuť, paní učitelko, dobrou chuť pane učiteli, dobrou chuť, paní ředitelko,“ zeptá se, jak se nám daří a pak svým typickým způsobem vysvětluje, co ho rozčílilo. Vůbec velmi rád mluví o jídle: „Paní učitelko, už jste jedla pečeného kance v mátovém sósu?“ S panem učitelem občas jezdí autobusem, po cestě si povídají. Nedávno ho požádal: „Pane učiteli, mohl byste se chvíli věnovat sobě? Budu hovořit s maminkou.“ Pak teprve vyndal mobil a začal telefonovat. No uznejte, není to lekce slušného chování i pro dospělého?
Minulý měsíc bylo jako jeden z důvodů, proč od nás odešel žák do jiné školy, uvedeno, že k nám chodí takový a takový kluk. Prý by tyto děti měly být umístěné „někam jinam“, tady se vše řídí podle nich a „normální“ děti se nemohou rozvíjet. Ale kam? A proč? Vždyť všichni jsou naši a patří k nám. A mimochodem, kde je napsáno, že se jednou nedostaneme my, naše děti či vnuci do situace, kdy budeme vyčleněni jenom proto, že jsme jiní? Každý je přece originál, stvoření, které nás učí lásce bez podmínek. A každý má své zlato ukryté někde jinde. Na nás je ho objevit.

(Jména dětí byla pro potřeby uveřejnění textu změněna.)

Eva Hertlová, ředitelka ZŠ a MŠ Doubravník


Naše dítě je šťastné a těší se do školy!
Děkujeme paní učitelce Janě Chadimové za její profesionální přístup k dětem a za zařazení programu Začít spolu do výuky na ZŠ 28. října v Tišnově. Paní učitelka velmi poctivě a citlivě propojuje základní principy frontální výuky a výuky v centrech aktivit. Úkoly do center jsou zadávány tak, aby vedly k opakování probraného učiva. Děti jsou tak vedeny ke spolupráci a vzájemné pomoci. Výuka je založena na pravidlech, která byla vytvořena společně s dětmi, na individuálním přístupu k dítěti, na partnerství školy, rodiny a širší společnosti v oblasti výchovy a vzdělávání. 
Přednosti této vzdělávací metody:
*Dítě objevuje svět a učí se prostřednictvím vlastní praktické činnosti.
*Učitel je pomocníkem a pozorovatelem, nejenom autoritou.
*Přítomnost asistentky učitele ve třídě pomáhá dětem i učiteli. Svými postoji rozšiřuje spektrum nápadů a námětů pro výuku.
*Rodiče se mohou podílet na organizaci, financování a chodu třídy. Vítána je jejich účast na mimoškolních akcích. Rodiče jsou důležitými partnery při hledání výchovně vzdělávacích strategií.
* Prostředí třídy je uspořádáno do center aktivit. Zde děti individuálně nebo ve skupině plní zadané úkoly, vyhledávají a třídí informace, které pak před ostatními prezentují. Mohou se radit, spolupracovat. Tvoří tým.
*Každé dítě má ve třídě svůj prostor.
*Pravidelné používání organizační formy „kruh“. Ranní kruh slouží jako pozvolný přechod mezi domácím a školním prostředím. Děti si vyprávějí zážitky z předchozího dne, vyjadřují své názory, pocity a mnohdy i řeší problémové situace vzniklé mezi nimi. Komunikují spolu. Závěrečný kruh slouží k vyhodnocení a prezentaci práce. Je zde prostor ke komunikaci o nově získaných vědomostech, prostor k vyjádření svých pocitů a názorů. Hodnotí, co se podařilo, popřípadě kde je potřeba přidat.
* Děti si společně s učitelem, asistentkou vytvářejí pravidla chování. Pravidla jsou ve třídě umístěna na viditelném místě, jsou denní součástí práce třídy a vedou děti k sebekázni.
*Děti jsou hodnoceny slovně i známkou. Porovnávají se současné i předchozí výsledky práce dítěte. Hodnotí učitel, asistentka, ale je zde i prostor pro sebehodnocení jednotlivce i celé skupiny.
*Informace ohledně učiva a úkolů jsou každý den k dispozici na stránkách školy -stránky tříd.
Děti se učí pro život a ne pro známky!
Děkujeme: Mgr. Hana Pelčáková Kubecová, Martin Pelčák


ZŠ Doubravník hledá vhodnou cestu pro každé dítě
V malebné obci Doubravníku stojí starobylá, avšak moderně vybavená malotřídní základní škola. Dveře školy se otevírají do dvou světů: dovnitř, kde ve zdech dýchá genius loci, a pak ven: náruč parku střežena svatým Šebestiánem. Vůkol kopce a lesy.
V této škole se vzdělávají děti od 1. do 5. třídy v přívětivém prostředí a rodinné atmosféře. Výuka je inspirována programem Začít spolu. Nabízí: individuální přístup, efektivní spolupráci, vedení k samostatnosti… Pedagogové jsou otevřeni dalšímu vzdělávání a dalším možnostem. Péče je věnována bezpečnému klimatu ve třídě, dobrým vztahům mezi spolužáky a respektu k sobě navzájem.
Protože učení jde lépe, když je kombinováno s přiměřeným pohybem, tráví děti velké přestávky v parku. Oblíbené jsou vycházky do okolí za poznáním např. místní fauny a flóry.
Žáci a učitelé pečují o přilehlou zahrádku. Úrodu čas od času zpracovávají ve školní kuchyňce. Do doubravnické školy chodí kromě místních i několik dětí z Tišnova a Nedvědice i za cenu dřívějšího vstávání.
Nejpřitažlivější na této škole je to, že je opravdu přátelská k dětem. Pedagogové se společně s rodiči snaží najít vhodnou cestu pro každé dítě.
Magdaléna Švecová


Začít spolu na ZŠ 28. října v Tišnově

Od září 2012 je na ZŠ 28.října otevřena třída 1.D, která je specifická způsobem výuky. Děti s paní učitelkou plní program vzdělávání stejně jako v ostatních 1.třídách, do výuky je však velmi citlivě vložen základ programu Začít spolu, který se přednostně zaměřuje na podporu všestranného rozvoje dětí raného školního věku. (Nejedná se o žádný experiment, jelikož program Začít spolu byl schválen MŠMT jako akreditovaný vzdělávací program pro MŠ a ZŠ už před vznikem Rámcových vzdělávacích programů.) V praxi to vypadá tak, že se každý školní den začíná ranním kruhem, který je místem pro společné setkávání, pro společné sdílení, pro vyjadřování vlastních pocitů (děti i paní učitelka mají možnost vyjádřit, jak se momentálně cítí, co je trápí nebo těší). V ranním kruhu se také děti dozví informace o tom, co je na daný den naplánováno, jaké aktivity je čekají, o čem se budou učit – ranní­­„dopis“. Děti mají možnost říct, co už o daném tématu vědí, co by je ještě zajímalo a chtěly se naučit apod. Specifické je to, že děti po čtveřicích pracuji v průběhu týdne v centrech aktivit, kde mají možnost zažít učení sdílením a spoluprací. Do center aktivit se v případě zájmu a dle časových možností zapojují i rodiče, kteří tak mohou zažít výuku svých dětí. V centrech si děti procvičují čtení, psaní, matematiku, výtvarné a pracovní činnosti. Po ukončení center, popř. na závěr dne se všichni sejdou opět v kruhu. Tento kruh se nazývá hodnotící a děti zde prezentují výsledky své práce, hodnotí, co a jak se jim dařilo, nedařilo a proč. Opět mají prostor vyjádřit i svoje pocity. Zároveň si takto vzájemně vyměňují zkušenosti, čímž se učí od sebe navzájem.Je zde prostor i pro vzájemné hodnocení mezi dětmi a samozřejmě i pro hodnocení učitele.

Třídní schůzky probíhají tak, že se sejde učitel, dítě-žák a rodič/e. Dítě dostává prostor k tomu, aby vyjádřilo, jak se ve škole cítí, co se mu ve škole daří, co ho baví, co by mohlo zlepšit. Žák, učitel i rodič společně hledají možnosti, jak posílit a podpořit to, co se zatím příliš nedaří. Jedná se o zpětnou vazbu a formu komunikace, jejímž cílem je podpora rozvoje osobnosti dítěte i motivace k učení.

Program vzdělávání Začít spolu klade zvýšené nároky na učitele, který musí být zdravou a odolnou osobností, musí mít zájem o vlastní rozvoj a sebevzdělávání, což se samozřejmě promítá do kvality výuky a vztahu k dětem. A pokud vím od dětí, děti svoji paní učitelku milují. Je pravda, že se teprve učí učit a respektovat nová pravidla, ale tahle forma vzdělávání jim snad pomůže, že se naučí učit se pro sebe a pro radost z toho, že se jim daří a ne jenom pro známku či pro rodiče.

Paní učitelce přejeme hodně sil a optimismu a dětem zase možnost vzdělávat se s radostí dle individuálních potřeb a schopností.

Dobrá zpráva pro budoucí prvňáčky a jejich rodiče je, že i v dalších školních letech bude na ZŠ 28.října v Tišnově otevřena jedna třída s prvky programu Začít spolu.

Program Začít spolu má mezinárodní standard kvality, který v ČR zaštiťuje Step by Step ČR

Jedná se o komplexní vzdělávací program, o kterém se více dozvíte z obsahu těchto stránek, ještě více z webu SBS ČR. Vznikl v osmdesátých letech 20. století na základě poznatků o lidské psychice a procesům učení (konstruktivistické pojetí učení, teorie multičetné inteligence).

Za RC Studánka a občanské sdružení Vzdělávání pro život připravila Mgr. Hana Pelčáková-Kubecová, psycholožka + maminka spokojené žačky


ZŠ T.G.Masaryka Drásov se představuje

Při výuce v Základní škole T. G. Masaryka Drásov se snažíme přistupovat k dětem individuálně a jejich individualitu respektovat, podchytit jejich schopnosti a tyto rozvíjet, což nám umožňuje většinově nízký počet žáků ve třídě. Důraz klademe na partnerský přístup k žákům, rozvoj jejich samostatnosti. Žáky vedeme k tomu, aby se učili v souvislostech, využíváme co nejvíce mezipředmětové vztahy. Velký zájem máme na vytváření přátelského klimatu ve třídě, využíváme  pravidelně komunitního kruhu, pro fungování společenských vazeb mezi žáky se nám osvědčilo sepsání tzv. třídních pravidel, která děti prožívají závažněji než školní řád. Ve výuce využíváme od prvních ročníků prvků programu Začít spolu i Montessori pedagogiky.

Dana Veselá, ředitelka


Zpráva o pokračování a rozvoji práce podle programu „Začít spolu“ na mateřské škole Horova

Po třech letech práce podle programu Začít spolu ve třídě Mravenečků a návštěv všech učitelek v různých školkách pracujících v tomto programu v rámci celé Moravy a v Praze, jsme se rozhodli pro rozšíření práce v tomto duchu ve všech třídách mateřské školy.

Chtěla bych zde zdůraznit především dvě hlavní pozitiva, která nám zapojení do programu přineslo.

Prvním je bezesporu, že děti, které programem prošly, mají podstatně menší problémy vyjádřit svůj postoj, přistupují k novým informacím, ale i k řešení problémů, daleko aktivněji a samostatněji než děti z tříd, vedených klasickým způsobem. Samozřejmě jsou to děti jako kterékoli jiné, se svými problémy, se svou mírou inteligence, se svými zlobeníčky, trápeníčky i radostmi, ale vystupují daleko svobodněji a nečekají, až je někdo posune. Samy se snaží hledat řešení.

Druhou výhodou je, že jsme se dostali do sítě škol, které zaštiťuje organizace Step by step. Tato organizace umožňuje nejen vzájemné návštěvy na školách podobného zaměření, což je velmi inspirativní, ale každé takové setkání je doplněno velmi kvalitními workshopy a přednáškami, nabídkou inspirativní literatury i konkrétními radami na položené otázky podložené dlouholetou zkušeností.

Eva Jaroušková, zástupkyně ředitelky


Začít spolu ve škole?

Ano! „Začít spolu“ je název vzdělávacího programu základních a mateřských škol, který je znám téměř ve 30 zemích světa jako „Step by Step“. V České republice je realizován od roku 1994, více než 10 let v něm pracuje ZŠ a MŠ Pramínek v Brně – Bystrci a od letošního školního roku také jedna třída MŠ Horova v Tišnově.

Program „Začít spolu“ znamená: učitel, dítě a rodiče. A protože mám to štěstí a v Pramínku učím, ráda bych vám představila den v naší základní škole:

První rozdíl školy poznáte už při příchodu, protože ve škole nezvoní. Každá třída má svůj svolávací signál – písničku, zvoneček, apod., na který se děti sejdou na koberci a zahájí den ranním kruhem. Zde je prostor pro uvítání, sdělování zážitků dětí, diskuse, děti se učí naslouchat ostatním, komunikovat, samostatně mluvit před třídou. Dále se děti dovědí, co je čeká tento den, učitel je už může motivovat k další činnosti.

Následují do oběda dva výukové bloky, mezi nimi je půlhodinová přestávka. Při pěkném počasí je umožněno dětem po svačině pobývat před třídou na terase a ve školní zahradě. Ve třídách si mohou děti během přestávky půjčovat hry, knihy, odpočinout si v koutku na tzv. mazlíkovi nebo se jít protáhnout do malé tělocvičny.

Denně je do výuky zařazena práce v tzv. centrech aktivit. Může to být Centrum psaní, Centrum čtení, Centrum matematiky, Centrum pokusy - objevy, Ateliér, často i Centra počítače, Centrum dramatiky, Centrum poslechu. Děti zde pracují v malých skupinkách na úkolech, učí se od sebe navzájem, nápodobou a pozorováním. Mohou spolu přirozeně komunikovat, řešit problémy, rozhodovat se, procvičovat si vyjadřovací schopnosti apod. Každá třída v programu Začít spolu je tedy uspořádána, rozčleněna do menších pracovních koutků - center. Tyto koutky jsou různě tématicky zaměřeny a vybaveny tak, aby podněcovaly děti k učení.

Celý den je ukončen závěrečným hodnotícím kruhem, ve kterém děti dostávají prostor k ohodnocení celého dne, práce své i svých spolužáků.

Zde jsou odpovědi rodičů, jejichž děti se vzdělávají podle programu Začít spolu, na otázky, co je na této výuce pozitivní (z května 2010):

  • Pravidelná setkávání učitele s rodiči – schůzky, vystoupení, výlety, neformální setkávání, táborák, karneval, apod., podíl rodičů na akcích školy, na jejich přípravě

  • Setkávání správní a dozorčí rady školy s rodiči – ochota naslouchat, otevřenost v komunikaci, možnost spolupráce

  • Možnost účasti rodičů ve výuce – možnost diskuse s učitelem

  • Příležitost být jako rodič aktivní při výuce - asistence v centrech aktivit, povídání, přednášky pro děti

  • Konzultace prospěchu a chování dítěte za účasti všech tří stran: rodič – dítě – učitel

  • Pojetí integrace dětí s postižením jako obohacení dětí „zdravých“

  • Vedení dítěte k zodpovědnosti a samostatnosti

  • Vztahy mezi učitelem a žákem založené na vzájemném respektu vytváří pocit bezpečí a pohody ve třídě

  • Děti se učí prezentovat a hodnotit svoji práci před ostatními

  • Individuální přístup učitele respektující rozdílné schopnosti dětí

Od té doby, co učím podle programu Začít spolu, učím velice ráda. Tento styl výuky mi dovoluje být dětem mnohem blíž a věřím, že v tomto prostředí probíhá vlastní „učení“ snáze a efektivněji. Všechny tři moje děti jsou od letošního roku v této škole také – 4.třída, 1.třída a MŠ. Jsou zatím velice spokojené, přestože přípravy Martina ve čtvrté třídě Pramínku jsou náročnější. Líbí se mi, že je více veden k vyhledávání informací z různých zdrojů, jejich následnému zpracovávání a nakonec k jejich vlastní prezentaci. Oblíbil si centra aktivit, ranní kruhy a oceňuje také slovní hodnocení veškeré práce. Hlavně ho škola opět začala bavit!

Mgr. Iveta Kosová, učitelka ZŠ Pramínek v Brně-Bystrci


Začít spolu na MŠ Horova v Tišnově

Po zřízení Mateřské školy Horova, jako samostatného subjektu (do konce roku 2009 byla odloučeným pracovištěm MŠ Sluníčko), proběhla velká diskuse o směru, kterým se tato mateřská škola bude ubírat.

Krásná poloha školky uprostřed rozsáhlé zahrady, blízkost Sychráku a Klucaniny i ekologické smýšlení zaměstnanců školy nás vedli k zatím neoficiálnímu názvu „Na paloučku“ a z toho se odvíjejícímu programu. Z pedagogického hlediska jsme zvolili směr osobnostně orientované předškolní výchovy, s důrazem na spolupráci s rodinou a individuální, citlivý přístup ke každému dítěti podle jeho potřeb. Vize našeho školního programu je: vytvořit takové prostředí, ve kterém panuje vzájemná důvěra, dobré mezilidské vztahy a kde se děti i dospělí cítí dobře. Vychovat děti k chápání mravních hodnot, k samostatnosti v rozhodování, k řešení problémů a k rozvoji komunikačních dovedností. Vést je k lásce k přírodě a ochraně životního prostředí.

Jako návaznost na tento nastolený směr byla otevřena jedna třída, která pracuje podle programu „Začít spolu“. Tento program navíc, k již zmíněným komponentům, se zaměřuje na samostatné rozhodování dítěte a jeho radost z poznání. Tento princip je uskutečňován krom jiného prací v centrech aktivit. I když centra aktivit jsou i v ostatních třídách, ve třídě „Začít spolu“ jsou přesněji specifikována a práce v nich je systematičtější. Dítě se každý den rozhoduje, v kterém centru chce pracovat (každý den se zatím otvírají tři až čtyři centra z deseti). Učí se spolupráci s ostatními dětmi, které si vybraly stejný úkol, vzájemné komunikaci a pomoci. Na konci se svou prací, jejím postupem, případnými komplikacemi, které muselo během práce řešit a hlavně s výsledkem svého úsilí seznámí ostatní děti. Rodiče mají větší možnost spoluvytvářet prostředí a program pro děti než v běžných třídách. Spolupráce s nimi je zatím úžasná, za což jim patří velký dík.

Eva Jaroušková, učitelka programu Začít spolu na MŠ Horova